Stručný přehled pravopisu češtiny
Pravopis lexikální
|
Definice: Lexikální pravopis se týká slovního kořene, předpon a přípon (tedy mimo koncovek ohebných slov). |
Psaní i/y
V kořeni slova: y - pokud je vyjmenované slovo nebo z něj odvozené, v ostatních případech píšeme i.
V předponě vy-, vý-: Píšeme y, protože je ve vyjmenovaných slovech.
Tabulka 1: Vyjmenovaná slova
| B | L | M | P | S | V | Z |
|
být bydlit obyvatel byt příbytek nábytek dobytek zbytek obyčej bystrý bylina kobyla býk babyka Bydžov Přibyslav |
slyšet mlýn blýskat se polykat plynout plýtvat vzlykat lysý lýtko lýko lyže pelyněk plyš Volyně |
my mýt myslit/et mýlit se hmyz myš hlemýžď mýtit zamykat smýkat dmýchat chmýří nachomýtnout se mys mýto Litomyšl Kamýk |
pýcha pytel pysk netopýr slepýš pyl kopyto klopýtat třpytit se zpytovat pykat pýr pýřit se čepýřit se pyžamo Pyšely |
sytý syn sýr syrový sychravý usychat (usýchat) sýkora sysel sýček syčet sypat Bosyně |
vy vysoký zvykat žvýkat výt výskat povyk vyžle výheň cavyky předpona vy,vý Vyškov Výtoň |
brzy jazyk nazývat se ozývat se Ruzyně |
Psaní ů/ú
Na začátku slova a na začátku kořene slova: píšeme ú (a to i v případě, že předchází jiná předpona nebo jiný kořen u složeného slova), např. zúčastnit se, trojúhelník.
Uvnitř kořene slova: píšeme ů (např. kůň, kůra stromu), kromě slov cizího původu: léčebná kúra, túra a ocún.
Psaní skupiny mě/mně
Tabulka 2: Psaní mě/mně
| mě | mně | |
| v kořeni |
většina, včetně: (po)rozumět, porozumění (rozumí) zatmění (tma) |
několik slov příbuzných s domnívat (staročesky: mníti): připomněl zapomněl vzpomněl pomník pomněnka (botanik J. S. Presl slovo odvodil od pomni na mne, slovensky: nezabudka) domněnka (domnívat se) |
| v přídavných jménech | tamější (ze slova tam a přípony -ejší, podobně jako hoř-ejší, dol-ejší) | |
| v příslovcích |
většina, včetně: strmě (strmý) zřejmě (zřejmý) soukromě (soukromý) |
jen u těchto: (zapamatovat!) 1. skromně (skromný) 2. příjemně (příjemný) 3. tajemně (tajemný) |
Poznámka: Psaní tvarů zájmena já v různých pádech (mě a mně) patří do tvaroslovného pravopisu (vide infra).
Psaní bě/bje a vě/vje
Obecně se píše bě (např. mnoho lidských obětí války, oběd) a vě (např. vědět, věnec). Skupina bje a vje se objevuje pouze na švu předpony a kořene, např. objet, vjezd, zrakový vjem, objem, objetí (od obejmout nebo objíždět), objednávka.
Psaní předložek s a z
Tabulka 3: Psaní předložek s a z
| s | z | |
| s pádem |
7.: s bratrem atd. výjimečně 4.: kdo s koho |
2.: z kovu, z domu atd. |
Psaní předpon s- a z-
Tabulka 4: Psaní předpon s-/z-
| s- | z- | |
| vyjadřující |
- směr dolů: spadnout, strhnout atd. - směr dohromady: sbírat, sborovna, shluk, shrabat, sbíhat se, sběr, na shledanou atd. - směr z povrchu pryč: smazat, setřít, sklidit atd. |
- ukončení děje, např. změnit zpracovat zkazit (se) zčervenat |
| bez zjevného důvodu (zapamatovat!) |
stmívat se skončit strávit (čas i potravu), strava spotřebovat shnít shořet stěžovat si správa (oprava nebo úřad) smrákat se i jiné |
ostatní, např. ztratit (se) zpívat, zpěv zpráva (novina) a jiné |
Psaní zdvojené souhlásky n
Tabulka 5: Psaní zdvojené souhlásky n
| n | nn | |
| na švu (styku kmene s příponou) | -ík, -ice, -ěný: viník, vinice, dřevěný, slaměný atd. | -ný, -ní: kamenný, cenný, ranní, denní atd. |
Slovo raný (raný středověk, raná zelenina) nemá žádnou příponu, proto se píše jedno n (ale: ranná infekce [rána - ran-ný]).
Psaní velkých a malých písmen ve vlastních jménech
Psaní velkých a malých písmen ve vlastních jménech se řídí zvláštními pravidly. Obecně však platí, že přídavná jména
- tvrdá - se píší malým písmenem, přestože jsou odvozena od jmen vlastních (např. český křišťál, anglický jazyk), ale pokud jsou součástí vlastního (např. zeměpisného) jména, píší se velkým písmenem (např. Český ráj, Uherský Brod);
- přivlastňovací odvozená od vlastních jmen se píší velkým písmenem (např. Nerudovy verše, Erbenova Kytice).
Pravopis tvaroslovný
|
Definice: Tvaroslovný pravopis se týká koncovek ohebných slovních druhů. |
Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách podstatných jmen
Tabulka 6: Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách podstatných jmen
| Podstatné jméno | i(í) | y |
| vzorů muž, stroj, píseň, kost, růže, moře, stavení | vždy | nikdy |
| vzoru žena | jen 7.p. č.mn.: ženami | 2.p. j.č., 1. a 4.p. č.mn.: ženy |
| vzoru pán |
3. a 6.p. j.č., 1. (a 5.) p. mn.č.: pánovi, páni, psi |
4. a 7.p. č.mn.: pány, vidět lvy, se psy |
| vzorů hrad a město |
jen 6.p. mn.č.: v lesích, střediscích |
1., 4. (5.) a 7.p. č.mn.: hrady, vidět hrady, s lesy |
Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách přídavných jmen
Tabulka 7: Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách přídavných jmen
| Přídavné jméno | i(í) | y(ý) |
| měkké vzoru jarní | vždy: cizí, ryzí, rybí | nikdy |
| tvrdé (vzor mladý), jmenné (vzor rád) a přivlastňovací (vzor otcův a matčin) |
jen 1. a 5.p. č.mn. rodu mužského životného a 7.p. č.mn., např. známí zpěváci, mladí přátelé, drazí rodiče, Karlovi přátelé, chlapci běhali bosi (rádi), s krásnými obrazy |
většinou, tj. pády j.č., 1.p. č.mn. rodu mužského neživotného, ženského a středního, 2., 3., 6.p. č.mn., např. mladý muž, babiččiny úspory, otcovy děti |
Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách sloves
Tabulka 8: Psaní i(í)/y(ý) v koncovkách sloves
| Sloveso | i(í) | y |
| v přítomném a budoucím čase |
vždy (bez ohledu na rod podmětu), např. prosí, žehlí |
nikdy |
| v příčestí minulém |
podmět rodu mužského životného nebo je (alespoň jednou) součástí podmětu několikanásobného, např. Chlapci cvičili. Lidé a stroje pracovali. Ředitel a učitelky se připravovali na vyučování. |
podmět rodu mužského neživotného, ženského a množné číslo tří podstatných jmen rodu středního: oči, uši, děti, např. Dívky psaly. Děti si hrály. Oči pálily. (řekneme si "ty oči") |
Příčestí minulé, kdy podmět(y) je/jsou výhradně rodu středního čísla množného, končí na -a: Koťata a kuřata si hrála.
Psaní tvarů zájmena já v různých pádech (mě a mně)
Ve 2. a 4.p. píšeme mě (mne), ve 3. a 6.p. píšeme mně (mi). Tvar mi lze užít jen v bezdůrazovém a bezpředložkovém postavení zájmena.
Psaní délky samohlásky i v zájmenech ona a naše
V jednotném čísle je krátké i jen ve 4.p. (ji, naši - jako tu), v ostatních pádech j.č. je dlouhé í (jí, naší - jako tou). V množném čísle je i ve všech tvarech krátké (jich, našich - jako těch).
Psaní tečky za číslem
U číslovek řadových psaných číslicí píšeme za číslo tečku. Pokud je číslovku možno přečíst dvojím způsobem (jako číslovku řadovou nebo základní), tečku nepíšeme, např. podle tabulky č. 2 vypočítejte x.
Pravopis skladební
|
Definice: Skladební pravopis se týká oddělování souvětí, vět a jejich částí. |
Používání čárky
Ve větě jednoduché se čárkou oddělují:
- oslovení
- několikanásobný větný člen, včetně větných členů spojených dvojitými spojovacími výrazy ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak apod.1,
- přístavek - zařazující a hodnotící, shrnující (uvozený výrazy zkrátka, prostě, jednoduše apod.), konkretizující (např. pořádá Alfa, a.s., 16. kapitola, Ironie ve filmu), výčtový (uvozený výrazy například, zejména, mimo jiné, tedy, tj. apod.), vysvětlující (uvozený výrazy tj., tzv., totiž, tedy, a to, apod.; Karel IV., Otec vlasti, založil univerzitu.),
- přívastek volný (Okno, sahající od země až ke stropu, bylo opatřeno závěsem., zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, i když přístavek "ve znění..." je z hlediska mluvnického spíše přístavkem těsným.),
- doplněk rozvitý (Zaujat slavnostní ceremonií, ani nepostřehl, kdo se do sálu vplížil zadním vchodem.)2,
- samostatný větný člen (Na náměstí se přihnali muži, ženy, děti, prostě celé městečko.),
- vsuvka3 (Bylo to v létě, tuším vloni.),
- rozvitá přechodníková vazba (Muž, nesa těžký pytel s uhlím, se jen prohýbal.).
V souvětí se čárkou oddělují:
- jednotlivé věty, pokud nejsou odděleny spojkami a, i, nebo, ani ve významu slučovacím.
1 Čárkou se ve větě neoddělují
- součásti ustálených spojení (např. rukama nohama, křížem krážem)
- vyjádření s významem přibližnosti s dvěma číslovkami (např. do konce zbývaly dvě tři vteřiny)
- v údajích o místě a času v datech (např. V Praze 5. května 2013).
2 Včetně ve spojení s jmennými výrazy ve 2. p. má včetně funkci předložky. Vzniklé předložkové spojení lze do věty začlenit volně nebo těsně,
a tedy psát s čárkou nebo bez ní.
3 Výrazy s oslabenou větnou platností prosím, celkem vzato, upřímně řečeno, bohužel, mimochodem apod. není třeba od okolního textu
oddělovat čárkami; čárkami je oddělujeme, chápeme-li informaci, kterou ony výrazy nesou, pouze jako doplňující či volně související.
Literatura
- Pravidla českého pravopisu. Universum 2014
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky (cit. 9. 2. 2019). Available from: http://prirucka.ujc.cas.cz/