Paříž

5. 11. 2025

Základní údaje

Úvod

Paříž (francouzsky Paris) je hlavní a zároveň největší město Francie. Je správním centrem regionu.

Paříž představuje hospodářsky nejaktivnější oblast ve Francii. V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací, jako jsou UNESCO, OECD nebo ICC. Paříž je proto významným světovým kulturním, obchodním i politickým centrem.

Počet obyvatel

Počet obyvatel v roce 2021 činil 2,14 mil. obyvatel, v celé aglomeraci pak 11,13 mil. obyvatel (údaj z roku 2021).

Administrativní dělení

20 městských obvodů (arrondissements).

Geomorfologie

Paříž se rozkládá v severní Francii v Pařížské pánvi po obou stranách řeky Seiny. Území samotného města je relativně malé, pouhých 105,4 km², což odpovídá zhruba 21 % rozlohy Prahy (496 km²), nicméně včetně přilehlých předměstí má rozlohu 2 723 km² a celá sídelní aglomerace má rozlohu 14 518 km², což přesahuje území Středočeského kraje (11 014 km²)

Město leží v průměrné nadmořské výšce 65 m. Nejvyšším pařížským kopcem je Montmartre (130 m) s dominantou Sacré-Cœur.

Bouquinistes de la rive gauche de la Seine et la cathédrale Notre-Dame

Hydrografie

Seina významně ovlivňuje život města už od jeho vzniku, kdy hrála významnou úlohu při dopravě zboží do a z Paříže. Na Seině jsou dnes dva přirozené ostrovy, ostrov Cité byl osídlen již ve starověku keltským kmenem Parisiů a je nejstarší částí města.

Klima

Paříž leží v mírném podnebném pásu a je ovlivněna oceánickým podnebím, což znamená, že léta jsou zde relativně chladná (18 °C v průměru) a zimy mírné (průměr 6 °C). Ve všech ročních obdobích často prší a mění se počasí. Urbanistický vývoj způsobuje zvýšení teploty a pokles počtu dnů s mlhou. Sníh je v Paříži vzácný (padá průměrně jen 15 dní v roce) a zřídkakdy vydrží v centru města déle než jeden den. Vítr je obecně mírný, vane převážně západním a jihozápadním směrem.

Demografie

Počet obyvatel Paříže byl k 1. lednu 2008 celkem 2 211 297 obyvatel, což ji řadí na páté místo v Evropské unii. Vzhledem k relativně malé rozloze města dosáhla hustota zalidnění 21 tisíc obyvatel na km², což je jedna z nejvyšších v Evropě. Tzv. metropolitní oblast, tj. území pod silným vlivem hlavního města, zahrnuje téměř 12 milionů obyvatel, což z ní činí dvacátou největší metropolitní oblast na světě a třetí v Evropě.

Přirozený přírůstek byl relativně nízký a nemohl ani zdaleka vyvážit vystěhování mnoha lidí z Paříže, takže celkové saldo je záporné (tj. úbytek obyvatel). Při sčítání lidu se ve Francii nezjišťuje etnický původ obyvatelstva nebo náboženské vyznání, ale získávají se informace o rodné zemi. Z těchto údajů vyplývá, že Paříž je jedna z nejvíce multikulturních oblastí v Evropě. Vysoký podíl obyvatel Paříže tvoří nedávní přistěhovalci. Kromě toho zde žije 15 % muslimů. Populace Paříže je relativně mladá, velikost rodin je pod francouzským průměrem. V Paříži žije oproti zbytku země nadprůměrný počet studentů, mladých pracujících a dále starších osob, takže rodiny nejsou dostatečně zastoupeny.

Sociologie

Zdejší domácnosti jsou nejbohatší ve Francii. Také okolní čtyři departementy Hauts-de-Seine, Yvelines, Essonne a Val-de-Marne jsou na vysokých příčkách. Tento fakt je dán koncentrací vysoce kvalifikovaných profesionálů s vysokými příjmy v regionu Île-de-France. Paříž však nelze označit za město bohatých. Podle indexu parity kupní síly jsou skutečné příjmy Pařížanů výrazně nižší oproti nominálním: životní náklady (především nájemné) jsou zvláště vysoké a některé druhy potravin jsou v Paříži dražší než ve zbytku Francie. Průměrný příjem skrývá rozdíly, kdy několik málo velmi vysokých příjmů může zastínit větší počet příjmů velmi nízkých.

Paříž je současně místem s velkými sociálními rozdíly. Ty se tradičně vyskytují mezi většinou bohatšími obyvateli západní části Paříže a spíše chudšími obyvateli východních obvodů. V některých zdejších čtvrtích se spojují mnohé sociální problémy: nízké vzdělání, nezaměstnanost nebo špatný zdravotní stav obyvatel.

Historie Paříže

Raná historie

Osídlení na území dnešní Paříže sahá až do období 4. až 3. tisíciletí př. n. l. a po roce 50 př. n. l. se zde usadili Keltové a založili oppidum. Později v době římské je vytlačili Římané a vzniklo město Lutetia.

Středověk

Po pádu římské říše se v roce 508 n. l. stala Paříž hlavním městem Franské říše pod vládou Chlodvíka I. Během 11. století se město rozšířilo i na pravý břeh Seiny. V průběhu staletí se Paříž rozvíjela s nástupem panovníků jako Filip II. August (1180–1223) z dynastie Kapetovců. Tehdy již Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie a povodně ve 14. století a pak zejména stoletá válka s Anglií v 15. století, která vedla k tomu, že dvůr město dokonce na čas opustil.

Novověk

Za krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643–1715), byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, takzvaném Le Grand Siècle (tj. „Velkém století“), bylo ve městě vybudováno velmi mnoho velkolepých paláců a dalších budov, vznikla náměstí Place des Victoires a Place Vendôme, byly také zbourány středověké hradby. Francouzská revoluce začala dobytím Bastily v roce 1789, což vedlo ke svržení monarchie. V roce 1799 se moci chopil Napoleon Bonaparte (1769-1821). Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo zejména mnoho velkolepých pomníků. V roce 1814 však Paříž dobyla anglická, pruská, rakouská a ruská vojska. Po revoluci v roce 1848 se synovec Napoleona Bonaparte Napoleon III. ("Ludvík Napoleon") stal císařem a za jeho vlády Paříž zažila velkou proměnu. Baron Haussmann realizoval grandiózní přeměnu středověkého města na město s širokými bulváry a třídami. Císařství ukončila v roce 1870 prohraná prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu nazývané také jako "La Belle Époque", období rozkvětu umění a módy. Pro pořádání Světové výstavy v roce 1889 byla postavena Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nových budov ve stylu secese.

Dějiny 20. století a současnost

V roce 1900 a 1924 se v Paříži konaly Letní olympijské hry. V 60. letech 20. století se město stalo centrem moderní architektury, s výstavbou obchodní čtvrti La Défense a mrakodrapu Tour Montparnasse. Dnes je Paříž politickým a ekonomickým centrem Francie a důležitým centrem módy a kultury po celém světě.

Dobytí Bastily (od neznámého autora) proběhlo v úterý 14. července 1789 v Paříži. Bastila byla pevnost sloužící jako věznice a ačkoliv v ní bylo v době dobytí pouhých sedm vězňů, byla symbolem despocie Francouzské monarchie. Její dobytí způsobily společenské otřesy nejen ve Francii, ale i ve zbytku Evropy. Od roku 1880 je 14. červenec ve Francouzské republice státním svátkem.

Cathédrale Notre-Dame de Paris

Katedrála Notre-Dame v Paříži (doslova katedrála Naší Paní, česky označovaná jako katedrála Panny Marie nebo chrám Matky Boží), francouzsky Cathédrale Notre-Dame de Paris, je gotická katedrála stojící na východní polovině pařížského ostrova Île de la Cité na řece Seině. Je katedrálou pařížské římskokatolické arcidiecéze. Byla postavena v letech 1163–1345. Je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotické architektury a patří k významným památkám evropské středověké architektury, zejména pro svůj unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Je proslulá rovněž použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí. Průčelí je zdobeno četnými sochami. Výška předních věží je 69 m. 15. dubna 2019 katedrálu zachvátil požár, který zničil krov a sanktusovou věž.

Façade de la cathédrale

Rosette

Les gargouilles (chrliče)

Conciergerie

Conciergerie je palác, který leží v severozápadní části ostrova Cité v Paříži. Budova sloužila původně správci královského paláce, proto se nazývá Conciergerie (purkrabství). Patří do komplexu budov bývalého královského paláce Palais de la Cité. Za Velké francouzské revoluce sloužila jako vězení. Bylo zde vězněno 1200 vězňů, mezi nimi také Marie Antoinetta. Od roku 1914 je budova přístupná veřejnosti.

Sainte-Chapelle

Sainte-Chapelle (česky Svatá kaple) je dvoupatrová gotická kaple postavená v letech 1243–1248 na přání francouzského krále Ludvíka IX. jako jeho palácová kaple. Dnes se nachází uvnitř komplexu Justičního paláce na pařížském ostrově Île de la Cité.

Institut de France

Institut de France [eⁿstity d'fráns] je francouzská akademická instituce založená 25. října 1795 sídlící v Paříži na nábřeží Quai Malaquais v 6. obvodu v Collège des Quatre-Nations. Institut sdružuje pět akademií. Instituce byla založena bývalými členy zednářské lóže „Devět sester“ (Les Neuf Sœurs).

Součástí Francouzského institutu je Bibliothèque Mazarine („Mazarinova knihovna“) je nejstarší veřejná knihovna ve Francii. Knihovna vznikla z osobních sbírek kardinála Mazarina (1641–1661), které byly později rozšířeny a doplněny.

Le bâtiment de l'Institut français

Nábřeží s bouquinisty

Bukinista neboli bouquinista (fr.: bouquiniste) je pouliční antikvář, který prodává staré knihy, pohlednice apod. v centru Paříže na obou březích řeky Seiny. Stánky bukinistů tvoří bedny tmavozelené barvy umístěné na zábradlí nad Seinou. Nacházejí se na nábřeží na pravém břehu od Pont Marie až k nábřeží Quai du Louvre a na levém břehu od Quai de la Tournelle po Quai Voltaire.

Un bouquiniste de la rive droit de la Seine

Hôtel de Ville

Hôtel de ville de Paris (česky Pařížská radnice) je oficiální název novorenesanční radniční budovy v centru Paříže, která je sídlem pařížské správy již od roku 1357. V budově je rovněž výstavní prostor, kde se pravidelně konají výstavy. Nachází se na pravém břehu řeky Seiny na náměstí Place de l'Hôtel-de-Ville ve 4. obvodu. Radnice se v dějinách města stala často dějištěm povstání a revolucí jako bylo povstání Étienna Marcela v roce 1358, Fronda (1648–1653), Červencová revoluce (1830), Únorová revoluce (1848), Pařížská komuna (1871), při které radnice vyhořela, i pařížské povstání (1944).

Hôtel de Ville

Statue équestre d’Étienne Marcel devant l'Hôtel de Ville

Saint-Gervais-Saint-Protais

Kostel svatého Gervásia a Protásia (fr. Église Saint-Gervais-Saint-Protais) je katolický, dříve také farní kostel ve 4. obvodu v Paříži na Place Saint-Gervais. Výstavba kostela začala v roce 1494 a byla dokončena v 17. století. Kostel je zasvěcen římským prvomučedníkům, svatým Gervásiovi a Protásiovi z 1. století n. l., podle jiných pramenů až ze 2. století.

La façade de l'église Saint-Gervais-Saint-Protais

Rues de Paris

Tour St. Jacques

Věž svatého Jakuba (fr.: Tour Saint-Jacques) je pozdněgotická věž, která se nachází na malém náměstí s parkovou úpravou ve 4. obvodu Paříže. Je vysoká 52 m a patří k významným památkám města. Od roku 1998 je věž zařazena na seznam světového dědictví UNESCO jako součást Svatojakubské poutní cesty ve Francii.

Tato věž, kdysi připojená ke kostelu Saint-Jacques-de-la-Boucherie, je přímo spojena s alchymií a slavným Nicolasem Flamelem. Věž se nachází na začátku cesty poutníků do Santiaga de Compostela a je posledním pozůstatkem kostela, protože díky právnímu omylu byla vyloučena z prodeje, což se velmi hodilo, protože se nyní můžeme kochat její krásou a tajemstvími. Při vykopávkách pod věží bylo objeveno galorománské vyobrazení Herma a kohouta, spojované s alchymií. Nicolas Flamel, který žil nedaleko se svou ženou a byl pod ní pohřben, nechal postavit portál věže, který je zdoben esoterickými sochami.

Tour St. Jacques

Place du Châtelet

Place du Châtelet (náměstí Châtelet) je náměstí v Paříži. Nachází se na hranicích 1. a 4. obvodu na pravém břehu Seiny u Pont au Change. Nachází se zde novoklasicistní Palmová fontána (fontaine du Palmier), jejíž stavbu nařídil v roce 1806 Napoleon Bonaparte, aby připomínala jeho vítězství z tažení do Egypta a zásobovala obyvatelstvo pitnou vodou.

Projekt vedl inženýr François-Jean Bralle. Stavba byla dokončena v roce 1808. Na sloupu jsou vytesány názvy vítězných bitev Napoleona v Itálii a Egyptě. Vrcholek sloupu zdobí pozlacená bronzová socha Louise-Simona Boizota Vítězství třímající v rukách vítězné vavříny. Základnu sloupu obklopují čtyři alegorické sochy představující Bdělost, Spravedlnost, Schopnost a Moudrost od stejného autora. Spodní nádrž okolo sloupu byla k fontáně přidána později. Je obklopena sochami Sfing chrlícími vodu, které vytvořil Henri-Alfred Jacquemart.

Place du Châtelet

Centrum Pompidou

Centre Georges Pompidou [sántr žorž pompidú], plným názvem Centre national d’art et de culture Georges-Pompidou, zkráceně Centre Pompidou a hovorově také Beaubourg [bóbúr] je kulturní centrum a galerie moderního umění ve 4. okrese Paříže, nedaleko bývalé tržnice Halles. V Centru sídlí mimo jiné i Národní muzeum moderního umění (Musée national d’art moderne).

Moderní kulturní centrum vzniklo v letech 1972 až 1977 na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua. Mezinárodní soutěže na architektonický návrh se zúčastnilo kolem 700 architektů z 50 zemí světa. Výběrové řízení vyhrála britsko-italská dvojice architektů Richard Rogers a Renzo Piano. Na projektu se podílel též architekt Jan Kaplický. Nosná ocelová konstrukce budovy je vysunuta na vnější fasády a připomíná zapomenuté lešení, takže vytváří netradiční vzhled budovy.

Église Saint-Merri près du Centre Pompidou

Forum Les Halles

Forum des Halles je obchodní centrum v Paříži, které se rozkládá v místě bývalé tržnice (Halles de Paris), která ve 2. pol. 20. stol. již nevyhovovala moderním požadavkům na hygienu a zásobování bylo v husté zástavbě problematické. Po roce 2010 bylo zcela přestavěno.

Forum Les Halles

Ve čtvrti Les Halles se kdysi nacházel známý Hřbitov neviňátek (Cimetière des Innocents). Počátky tohoto hřbitova sahají až k Merovejcům a téměř 1000 let se zde ukládaly ostatky Pařížanů, dokud nebyl pro přeplnění zemřelými v roce 1780 uzavřen. Odhaduje se, že zde byly pohřbeny dva miliony Pařížanů.

Printemps Haussmann

Printemps Haussmann, secesní obchodní dům z konce 19. až začátku 20. století a sídlo řetězce obchodních domů Printemps, který se nachází na bulváru Haussmann.

Grand magasin Printemps Haussmann

Le temple de l’Oratoire du Louvre

Oratoř Louvre (Oratoire du Louvre), celým názvem Temple protestant de l'Oratoire du Louvre (Protestantský kostel Oratoř Louvre) je protestantský farní kostel francouzské reformované církve v 1. obvodu v Paříži mezi ulicemi Rue Saint-Honoré a Rue de Rivoli.

Stavba oratoře začala v roce 1621 za vlády Ludvíka XIII., který ji v roce 1623 povýšil na královskou kapli. V tomto kostele se konaly pohřební obřady kardinála Richelieu, Ludvíka XIII., královen Anny Rakouské či Marie Terezy Habsburské a jiných. Za Francouzské revoluce byl kostel zrušen a přeměněn na skladiště. Teprve Napoleon I. věnoval v roce 1811 oratoř protestantům jako náhradu za kostely stržené Ludvíkem XIII. a Ludvíkem XIV. Od té doby se zde konají protestantské bohoslužby.

Le temple protestant de l’Oratoire du Louvre

Rue Rivoli

Saint-Germain-L'Auxerrois

Kostel svatého Heřmana z Auxerrois (Église Saint-Germain-l'Auxerrois) je římskokatolický farní kostel na Place du Louvre v sousedství muzea Louvre v Paříži. Kostel sloužil k bohoslužbám královské rodině, která bydlela v nedalekém paláci Louvre. Kostel byl založen v 7. století a během několika dalších staletí byl mnohokrát přestavován a v jeho architektuře se odráží prvky románského slohu, gotiky, renesance a baroka. Kostel se zapsal do francouzských dějin při Bartolomějské noci. Z 23. na 24. srpna 1572 jeho zvony daly znamení k zahájení masakru hugenotů.

Rue de Rivoli

Saint-Germain-L'Auxerrois

Musée du Louvre

Palais du Louvre je bývalý královský palác v 1. obvodu v Paříži, na pravém břehu řeky Seiny. Jeho historie sahá téměř tisíc let do minulosti a do dnešní podoby se vyvinul přibližně v 16. století. V Palais du Louvre sídlí největší muzeum umění v Paříži, Francii a třetí největší na světě (po Metropolitním muzeu umění v New Yorku a petrohradské Ermitáži).

Etymologie

Označení Louvre pochází z franského slova leovar či leower znamenající opevněné místo.

Poloha

Leží v 1. obvodu na pravém břehu řeky Seiny obklopen ulicí Rue de Rivoli ze severu, Tuilerijskými zahradami ze západu a kostelem Saint-Germain-l'Auxerrois z východu. Hlavní vchod je z Rue de Rivoli.

Historie

Louvre byl centrem moci za vlády francouzského krále Ludvíka XIV., který roku 1682 svůj dvůr přestěhoval do Versailles. Louvre zůstal sídlem vlády až do konce aristokratického a politického systému Francouzského království. Ve 12. století zde postavil Filip II. tvrz, která se za vlády Karla V. stala jeho rezidencí. František I. pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Roku 1682 přenesl Ludvík XIV. rezidenci do Versailles, a část paláce se uvolnila pro sbírky a občasné výstavy. Bydlila v něm řada dvořanů i umělců a sídlily zde také královské akademie. Za Napoleona architekti byla vystavěna nová galerie a po přestávce byl za Napoleona III. mezi lety 1852–1857 palác dokončen. Pyramida na hlavním nádvoří slouží jako hlavní vchod do muzea. Autorem stavby dokončené roku 1989 je architekt Ieoh Ming Pei z New Yorku.

Sbírky

Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji založil František I., Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha. Až za Francouzské revoluce roku 1793 bylo v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla zpřístupněna umělecká díla, zabavená králi a různým církevním institucím. Význam muzea pochopil Napoleon, který za svých tažení dal shromažďovat umělecky a historicky cenné předměty, které odvážel do Paříže. I když se řada z nich později vrátila, Louvre se stal významným evropským i světovým muzeem. V roce 1871, když francouzská armáda dobývala Paříž, založil oddíl komunardů v sousedním Tuilerijském paláci požár, který se rozšířil i na Louvre. Shořela část budov a knihovna, většinu sbírek zaměstnanci zachránili.

Jeho sbírky jsou stále rozšiřovány a obsahují asi 554 tisíc předmětů, z nichž asi 35 tisíc je vystaveno. Nejvyhledávanějšími exponáty jsou Mona Lisa, Madona ve skalách, Svoboda vede lid na barikády, Cyklus Marie Medicejské, Svatba v Káni galilejské, Venuše Mélská a Níké Samothrácká.

Krádež korunovačních klenotů

V neděli 19. října 2025 dopoledne za plného provozu skupina zlodějů převlečená za dělníky pronikla do muzea Louvre přes balkon do Apollónovy galerie pomocí výsuvného žebříku a zmocnila se šperků, jejichž hodnota je odhadována na více než 100 milionů eur (přes 2,4 miliardy korun).

Tamní média o incidentu mluví jako o loupeži století. Zmizelo totiž osm šperků z dob prvního a druhého Francouzského císařství. Mezi nimi třeba safírový diadém nebo náhrdelník a náušnice, které nosily Marie-Amálie, manželka posledního francouzského krále Ludvíka Filipa I., a královna Hortense, matka Napoleona III. Za týden francouzská policie dopadla několik osob organizované skupiny podezřelých z krádeže. Nicméně kromě jednoho šperku, který zloději ztratili při úprku, ukradené šperky se nenašly.

Vedle hledání pachatelů a jejich lupu se však rozpoutala také vzrušená debata o tom, jak (ne)kvalitními bezpečnostními opatřeními proslulý Louvre disponuje. Spektakulární krádež má ale i jiné efekty. Například ten, že okno, skrze které lupiči loupež provedli, si teď davy turistů chodí fotit a snímky vystavují na sociální sítě. A německá firma Böcker, jež zvedací plošinu vyrobila, využila událost k marketingu a na facebooku vydala příspěvek s popiskem: „Když potřebujete jednat rychle.“ Vyloupení Louvru tak svým způsobem žije vlastním životem.

Louvre: Galerie d'Apollon

La Joconde

Stèle égyptienne du Louvre

Ramsès II.

Jardin des Tuileries

Tuilerijské zahrady (Jardin des Tuileries) je veřejný park, který se nachází v Paříži v 1. pařížském obvodu. Park ve francouzském stylu je bývalým zámeckým parkem zbořeného Tuilerijského paláce, po kterém nese jméno. Palác byl postaven pro francouzskou královnu Kateřinu Medicejskou, která byla italského původu, a proto byly zahrady vytvořeny ve stylu italské renesance. Dnešní podoba se nejvíce blíží jejich původnímu stavu známému ze 17. století.

Arc de Triomphe du Carrousel

Na Place du Carrousel, v ose mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. stojí Vítězný oblouk Carrousel, vybudovaný za Napoleona I. roku 1806 podle vzoru brány Septimia Severa na vrcholu s velkým čtyřspřežím.

Arc de Triomphe du Carrousel

La statue d'Athéna Déesse sur la Place du Carrousel

Le Centaure Nessus enlevant Déjanire (L. H. Marqueste, 1892)

Thésée et le Minotaure

Statue de Vieil Homme et Belle Femme

Place de la Concorde

Náměstí Svornosti (Place de la Concorde) je největší náměstí v Paříži. Je středem velkorysé urbanistické koncepce na pravém břehu Seiny, jež lemuje jeho jižní stranu.

Současnou podobu dostalo náměstí až roku 1836, když zde byl postaven obelisk z egyptského Luxoru, který králi Ludvíku Filipovi daroval tamní místokrál Muhammad Alí. Monolitický obelisk pocházející z 13. století př. n. l. vysoký 23 metrů a vážící 230 tun je uprostřed náměstí. Podstavec vytvořil v Kolíně nad Rýnem narozený a v Paříži pracující architekt a urbanista Jacques-Ignace Hittorff. Ten byl pověřen i další výzdobou náměstí včetně dvou Fontán Svornosti.

Hôtel de Crillon (luxusní neoklasicistní hotel ve vlastnictví saúdské královské rodiny)

Place de la Concorde

Fontaines de la Concorde

Dvě velkolepé litinové fontány, inspirované fontánami na Svatopetrském náměstí v Římě, zde instaloval na popud krále Ludvíka Filipa I. Jacques-Ignace Hittorf. Na jedné straně je Fontána moří (Fontaine des Mers), na druhé Fontána řek (Fontaine des Fleuves). Obě oslavují tehdejší námořní sílu Francie.

Place de la Concorde

Madeleine

La Madeleine je klasicistní církevní stavba v pařížském 8. obvodu. Výstavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaléně trvala vinou politických zvratů ve Francii 85 let. Několikrát se změnil i účel stavby, od Napoleona I., který jej zamýšlel jako oslavný chrám své armády (Grande Armée) v roce 1806, přes stavbu železničního nádraží roku 1837 až byl v roce 1845 definitivně vysvěcen jako katolický farní kostel. Inspirací k návrhu této budovy byl římský chrám Maison carrée v Nîmes.

Madeleine - la façade

Madeleine - intérieur

Place de Vendôme

Náměstí Vendôme (Place Vendôme), původně náměstí Ludvíka Velikého (Place Louis-le-Grand) je jedno z královských náměstí v Paříži, obdélník se skosenými rohy. Vzniklo v letech 1685-1699 na přání krále Ludvíka XIV. podle plánů architekta J. Hardouin-Mansarta. Důležitou stavbou je Vendômský sloup (collone Vendôme), bronzový triumfální sloup císaře Napoleona I., postavený podle vzoru vítězného sloupu císaře Trajána v Římě.

Vendômský sloup je 44,3 m vysoký a má zhruba 3,60 m v průměru, na vrcholu je socha Napoleonova a po obvodu se vine bronzový reliéf o délce 280 m, kde jsou na 425 bronzových deskách znázorněny Napoleonovy bitvy a vítězství z roku 1805. Vnitřkem vede točité schodiště na plošinu nahoře. Sloup byl zbourán roku 1871 za Pařížské komuny a obnoven roku 1873.

Place de Vendôme

Pied de la colonne Vendôme

Petit Palais et Grand Palais

Velký palác (Grand Palais) je výstavní pavilon v Paříži, který byl postaven pro světovou výstavu v roce 1900 stejně jako protilehlý Malý palác (Petit Palais) a most Alexandra III. (Pont Alexandre III.). Oba paláce dnes slouží státním muzeím pro dočasné výstavy.

Budova pavilónu má samonosnou ocelovou konstrukci se skleněnými výplněmi na křížovém půdorysu velkých hal. Palác je dlouhý 240 metrů a vysoký 44 metrů. Hlavní průčelí má zdůrazněný střední portál a je členěné jónskými sloupy. Kromě hlavního portálu má boční přístavby se vstupy na obou koncích křídel. Atika je zdobená monumentálními bronzovými sousošími čtyřspřeží, tzv. kvadrigami (zobrazené Sousoší Nesmrtelnost s čtyřspřežím vítězí nad Časem (L'Immortalité devançant le Temps) od Georgese Récipona).

Petit Palais

Grand Palais

Georges Récipon: L'Immortalité devançant le Temps

Avenue des Champs-Élysées

Avenue des Champs-Élysées ("Elysejská pole") je nejznámější bulvár v Paříži. Je dlouhý necelé dva kilometry, široký 70 m a spojuje náměstí Place de la Concorde a Place Charles-de-Gaulle s Vítězným obloukem.

Náměstí Charlese de Gaulla (Place Charles-de-Gaulle), dříve náměstí Hvězda (Place de l'Étoile) je náměstí v Paříži, uprostřed něhož se nachází Vítězný oblouk (Arc de Triomphe). Na náměstí se střetává 12 velkých ulic, které společně vytvářejí hvězdu. (Jedna z nich je Avenue des Champs-Élysées.) Na náměstí se každoročně zahajuje Pařížský maraton.

Champs Élysées

Arc de Triomphe

Quai de la Seine

Nábřeží Seiny v Paříži je architektonický celek pamětihodností na obou březích řeky Seiny v Paříži, jehož součástí jsou Eiffelova věž, Musée d'Orsay, Louvre nebo katedrála Notre-Dame, ale také historické mosty, které spojují oba břehy, nejznámější z nich Pont Neuf.

Quai de la Seine

Pont Neuf

Pont Neuf ("Nový most") je kamenný most o 12 obloucích, který se klene přes řeku Seinu a spojuje Quai du Louvre a Quai de la Mégisserie na pravém břehu v 1. obvodu s Quai de Conti a Quai des Grands-Augustins na levém břehu v 6. obvodu. Zhruba uprostřed most přetíná západní cíp ostrova Cité.

La statue équestre d'Henri IV

Pont Neuf

Musée d'Orsay

Musée d'Orsay [myzé dorse] je pařížské muzeum umění, ležící na levém břehu řeky Seiny, naproti Tuilerijským zahradám a na dohled od Louvru. Muzeum se nachází v budově bývalého Nádraží d'Orsay, otevřeného při příležitosti Světové výstavy roku 1900. Nádraží, které fungovalo téměř 40 let, bylo postaveno na místě Paláce d'Orsay. Muzeum bylo otevřeno po rekonstrukci nádražní budovy v roce 1986. Specializuje se na evropské umění mezi lety 1848 a 1914, zejména na francouzské impresionisty. Muzeum tak navazuje na program Louvru a na něj naopak navazuje sbírka Muzea moderního umění v Centre Georges Pompidou.

Musée d'Orsay

Montmartre

Montmartre (v překladu: Hora mučedníků) je kopec v Paříži a historická čtvrť, která se na něm rozkládá. Původně samostatná obec byla připojena k Paříži v roce 1860 a stala se součástí 18. obvodu. Montmartre se nachází na severu města a je nejvyšším přirozeným bodem v Paříži. Jeho vrcholek ve výši 130,53 m se nachází v prostoru hřbitova Calvaire u kostela Saint-Pierre de Montmartre. Na vrchol vede lanovka nebo schodiště o 222 schodech. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších turistických míst v Paříži. Mezi zdejší významné památky patří bazilika Sacré-Cœur nebo světoznámý francouzský kabaret Moulin Rouge na úpatí kopce.

Montmartre byl dlouhou dobu samostatnou vsí za pařížskými hradbami. Jeho latinský název zněl Mons Martyrum, fr. Mont des martyrs (tj. Hora mučedníků). Podle legendy zde byl sťat první pařížský biskup svatý Diviš spolu se svými dvěma učedníky. Legenda vypravuje, že po popravě vzal sv. Diviš svou useknutou hlavu a odešel s ní na sever, kde se dnes nachází bazilika Saint-Denis, ve které je pohřben. Ve skutečnosti Montmartre pochází z označení Mons Martis (Martova hora), neboť zde v galorománské době stál chrám zasvěcený bohu války Martovi. Dnes se na jeho místě nachází kostel Saint-Pierre de Montmartre, který v sobě uchovává čtyři sloupy z doby antiky. Po pádu Římské říše v době křesťanství byl název mont de Mars interpretován jako mont de martre (martre ve staré francouzštině označovalo dnešní martyr, mučedník).

Montmartre byl významným místem Pařížské komuny v roce 1871. 18. března 1871 zde po vstupu do Paříže nechal Adolphe Thiers umístit kanóny k ostřelování města. Dne 16. června 1875 byl položen na vrcholku kopce základní kámen baziliky Sacré-Cœur, která byla vysvěcená až po první světové válce v roce 1919.

Montmartre

Place Pigalle

Pigallovo náměstí je půlkruhové náměstí na úpatí Montmartru u Boulevardu de Clichy. Bylo pojmenováno po francouzském sochaři Jean-Baptistu Pigallovi. Na náměstí a v přilehlých ulicích se na konci 19. století nacházely umělecké ateliéry a literární kavárny, z nichž nejznámější byla Nouvelle Athènes.

Montmartre

Moulin Rouge

Moulin Rouge ("Červený mlýn") je francouzský kabaret, který se nachází na Boulevardu de Clichy. Kabaret byl založen v roce 1889. Za dobu jeho existence zde vystupovalo mnoho umělců, jako např. La Goulue, Josephine Baker, Frank Sinatra, Jean Gabin, Yvette Guilbert, Jane Avril, Mistinguett, Joseph Pujol, Édith Piaf, Ella Fitzgerald, La Toya Jackson aj. S tímto kabaretem je spojen tanec kankán, jehož tanečnice zachytil častý návštěvník podniku malíř Henri de Toulouse-Lautrec.

Moulin Rouge

Église Saint-Jean-de-Montmartre

Kostel sv. Jana na Montmartru (Saint-Jean de Montmartre), též kostel sv. Jana od Abatyší (Saint-Jean des Abbesses) je katolický farní kostel na Montmartru. Kostel je zasvěcený svatému Janu Evangelistovi. Výstavba kostela začala v roce 1894, ale kvůli nesplnění stavebních předpisů (stropní kosntrukce měla tloušťku jen 7 cm a pilíře měly průměr 50 cm oproti 25 metrům výšky) bylo zahájeno řízení o demolici, která neproběhla. Stavba byla na dlouhou dobu přerušena a pokračovala až v roce 1902 a roku 1904 byl kostel dokončen.

Église Saint-Jean-de-Montmartre

Place du Tertre

Malé dlážděné náměstí lemované kavárnami, místo pro pouliční hudebníky a umělce, kteří malují portréty.

Na přelomu 19. a 20. století se Montmartre stal oblíbeným místem umělců jako byli Camille Pissarro, Henri de Toulouse-Lautrec, Théophile Alexandre Steinlen, Vincent van Gogh, Amedeo Modigliani nebo Pablo Picasso. Později umělci přesídlili do čtvrti Montparnasse na levém břehu.

Église Saint-Jean-de-Montmartre - intérieur

Place du Tertre

Basilique du Sacré-Cœur

Bazilika Sacré-Cœur (bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova) je římskokatolický farní kostel v Paříži na vrcholku Montmartre. Architekt Paul Abadie jej postavil ve stylu, kterého dosáhl smíšením byzantského a románského slohu. Základní kámen stavby byl položen 16. června 1875, ale až do roku 1914 zůstávala stavba nedokončena a bohoslužby byly zahájeny až po skončení 1. světové války v roce 1919. Už více než sto let zde probíhá nepřerušená eucharistická adorace, a proto je i významným poutním místem.

Église Saint-Pierre de Montmartre

Kostel sv. Petra na Montmartru je katolický kostel v 18. obvodu v Paříži, jeden z nejstarších kostelů ve městě. Byl vysvěcen v roce 1147 papežem Evženem III. a je jediným pozůstatkem bývalého královského opatství na Montmartru.

Église Saint-Pierre de Montmartre

Basilique du Sacré-Cœur

Palais de Chaillot

Palác Chaillot (Palais de Chaillot) je klasicistní stavba, která se nachází na návrší Chaillot v Paříži na náměstí Place du Trocadéro-et-du-11-Novembre. Palác byl postaven jako výstavní pavilon pro světovou výstavu roku 1937 namísto bývalého Palais du Trocadéro. V paláci dnes sídlí několik kulturních institucí. Především je to Musée de l'Homme a Musée national de la Marine (v západním křídle), dále divadlo Théâtre national de Chaillot a rovněž Musée des monuments français, které je součástí Cité de l'architecture et du patrimoine. Jeho součástí je též École de Chaillot a Institut français d'architecture (sídlí ve východním křídle). Valné shromáždění OSN zde 10. prosince 1948 přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Z terasy je dobrý výhled na Eiffelovu věž.

Palais Chaillot

Tour Eiffel

Eiffelova věž (La Tour Eiffel [tuʀ ɛfɛl]) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metrů nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 330 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.

Historie

Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku. Spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat. Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa.

Popis

Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj?]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta Gustava Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců a inženýrů, jako uznání a připomínka toho, že bez jejich teoretických i praktických příspěvků vědě by vybudování věže nebylo možné.

Tour Eiffel

Palais et Jardin du Luxembourg

Lucemburská zahrada (Jardin du Luxembourg) je jeden z nejkrásnějších a nejznámějších veřejných parků v Paříži. Nalézá se okolo Lucemburského paláce. Zahrada má rozlohu 22,5 hektaru. Zahradu i s palácem nechala vystavět královna Marie Medicejská počátkem 17. století po zavraždění jejího královského manžela Jindřicha IV., aby utišila svůj smutek a stesk po rodné zemi, neboť za vzor si vzala slavné italské zahrady.

V Lucemburské zahradě je vysázeeno dva tisíce jilmů, jsou zde ovocné sady a pestrobarevné květinové záhony. V centru se nachází osmiboké jezírko Grand Bassin. Dále je umístěno 106 soch, z nichž obdivuhodná je tzv. Galerie francouzských královen – soubor dvaceti soch rozmístěných podél celé zahrady. Pomník francouzského malíře Eugéne Delacroixe je ozdoben třemi alegorickými postavami Umění, Času a Slávy.

Lucemburský palác (Palais du Luxembourg) byl postaven pro Marii Medicejskou a od roku 1799 je sídlem Francouzského senátu a jeho předchůdců.

Orangerie

La Liberté éclairant le monde par Auguste Bartholdi (1834-1904)

Diane avec un cerf

Le Dôme des Invalides

Hôtel National des Invalides ("Invalidovna") je komplex budov v Paříži zahrnující Muzeum Armády, které se vztahuje k francouzské vojenské historii, dále pak vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány. Dnes je to také místo, kde jsou pohřbeni někteří z největších válečných hrdinů Francie. Zdejší Dóm je katedrálním kostelem Francouzského vojenského ordinariátu.

Ludvík XIV. inicioval vznik domu pro staré či nemocné vojáky roku 1670. Název je odvozen zkrácením původního Hôpital des invalides (Nemocnice pro invalidy). Architektem byl Libéral Bruant. Za místo bylo vybráno tehdejší předměstí Paříže. Dále byla postavena barokní kaple Église Saint-Louis des Invalides, při jejíž stavbě asistoval již starému Bruantovi Jules Hardouin-Mansart, který stavbu v roce 1679, již po Bruantově smrti dokončil. Nejvýznamnější hrobkou Invalidovny je hrobka Napoleona Bonaparte v kryptě pod Mansartovým dómem. Malba v kopuli znázorňuje tehdejší představu vesmíru.

Les Invalides

Saint-Germain-des-Prés

Klášter Saint-Germain-des-Prés je bývalé benediktinské opatství v Paříži a zároveň pohřebiště merovejských králů Neustrie. Klášter založil v polovině 6. století král Childebert I. Věž (zvonice) má románskou podobu z 11. století. Klášter byl uzavřen v roce 1792 za Velké francouzské revoluce. V 18. století se mnohé budovy nacházely v nevyhovujícím stavu. Architekt Jacques Hardouin-Mansart de Sagonne (1711–1778), vnuk Julese Hardouin-Mansarta, poté co byl pověřen opravami zaměřil se na uvedení do původního stavu budov a přestavbu interiérů opatského paláce. Od roku 1803 jeho klášterní kostel Saint-Germain-des-Prés slouží jako farní kostel.

Saint-Germain-des-Prés: l'église abbatiale

Saint-Germain-des-Prés: clocher-porche, côté sud

Panthéon

Panthéon de Paris je historický objekt v Paříži. Je dominantou města na vrcholku kopce svaté Jenovéfy v Latinské čtvrti (Quartier Latin). Současná klasicistní podoba vznikla v letech 1758-1790 podle projektu architekta Jacquesa-Germaina Soufflota. Vzorem stavby se stal Pantheon v Římě, podle kterého se také pařížská stavba nazývá. V podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako například Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Victor Hugo, Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská, Émile Zola atd.

Dne 6. září 1764 Ludvík XV. položil slavnostně základní kámen nové stavby, ovšem stavba byla dokončena až roku 1790, kdy byla na kupoli umístěna lucerna. Tehdy však společenské změny ve Francii zcela změnily původní plány mnichů, krále a Sufflota. Soufflot svou stavbou zahájil novou éru v architektuře. Obdivoval sice architekturu gotických katedrál, současně ale i klasickou římskou architekturu a zasadil se o její oživení v podobě evropského klasicismu. Vnější forma kostela završeného kupolí a fasádou řecko-římských chrámů upomíná na antickou architekturu. Vzorem stavby se stal Pantheon v Římě, podle kterého se také pařížská stavba nazývá. Soufflot zemřel v roce 1780, aniž by se dožil dokončení kostela. V práci pokračovali následujících 10 let jeho žáci Maximilien Brébion a Jean-Baptiste Rondelet. Protože byla stavba dokončena až v průběhu Velké francouzské revoluce, byl změněn i její účel. Z kostela se stala národní svatyně určená k uctívání významných osobností francouzské historie. V bývalém kostele měly být umístěny pomníky a v podzemní kryptě jejich hroby. Nejedná se o kryptu v pravém slova smyslu, ale o rozsáhlý labyrint chodeb a kaplí. V roce 1806 byla stavba prohlášena za kostel sv. Jenovéfy, ale v roce 1885 byla opět přeměněna na národní svatyni.

Panthéon

Université de Paris

Saint-Etienne-du Mont

Kostel svatého Štěpána na kopci (Saint-Étienne-du-Mont) je římskokatolický farní kostel v Paříži v 5. obvodu na vrcholku kopce Sainte-Geneviève. Leží v sousedství Pantheonu a Lycea Jindřicha IV. Jsou zde pohřbeni např. Blaise Pascal a Jean Racine. A dále se tu nachází i relikviář, ve kterém byly do roku 1793 uchovávány ostatky sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Kostel je známý svým lektoriem (chórovou přepážkou) z roku 1545, které je jediné dochované v Paříži, a nejstarší varhanní skříní (1631) ve městě.

Stavba probíhala v několika etapách, díky čemuž získal kostel svůj současný vzhled zahrnující zejména prvky pozdní gotiky a renesance z let 1494-1624.

Saint-Etienne-du Mont avec le Monument à Pierre Corneille

La Sorbonne

Sorbonna (La Sorbonne) je monumentální komplex v pařížské latinské čtvrti. Je součástí Pařížské univerzity, nejstarší francouzské univerzity, jež vznikla nejspíše někdy kolem roku 1160. Jméno Sorbonna je odvozeno od teologické koleje této univerzity, založené v roce 1253. Jméno dostala podle svého zakladatele Roberta de Sorbona. Univerzita byla reformou z roku 1970 rozdělena na 13 samostatných univerzit.

Collège de France

Collège de France je francouzská instituce, věnovaná vědám. Sídlí v Paříži v Latinské čtvrti na Rue des Écoles, poblíž staré Sorbonny. Její historie začíná rokem 1530. Má statut tzv. grand établissement. Collège de France pořádá pravidelné přednášky přístupné veřejnosti, nemá však žádné zapsané studenty, žádné studijní obory a neuděluje žádné tituly.

Université de Paris, Faculté de Droit

Collège de France

La Défense

La Défense je název obchodní čtvrtě, která leží severozápadně od centra a je charakteristická supemoderními stavbami a mrakodrapy. Středem La Défense prochází protáhlé náměstí – Esplanade de La Défense, pod nímž vede tunelem dálnice a metro z centra města.

Historie

Název čtvrti znamená "obrana" a odvozuje se od pomníku La Défense de Paris, který zde byl vztyčen na paměť vojáků, kteří bránili Paříž během prusko-francouzské války. Bronzová socha byla odhalena v roce 1883. Během počáteční výstavby čtvrti byla odstraněna a po dokončení prací zase vrácena na původní místo.

Vrcholek, na kterém se dnes tyčí La Grande Arche, se nazýval Chantecoq neboli Kohoutí zpěv. Již za vlády Ludvíka XV. byla pomyslná osa od Louvru přes dnešní Avenue des Champs-Élysées prodloužena až sem jako alej. Na vrcholku se až do 19. století nacházel větrný mlýn.

Oficiálně vznikla obchodní čtvrť založením společnosti Etablissement Public d'Aménagement de La Défense (Veřejný podnik pro výstavbu La Défense). V roce 1958 pak byl ze soukromých zdrojů postaven jako pilotní projekt výstavní palác CNIT neboli Centre des nouvelles industries et technologies (Centrum moderního průmyslu a technologií) a poté i další moderní budovy, tzv. první generace.

La Défense

La Grande Arche

Na začátku 70. let zde začaly vznikat mrakodrapy vyšší naž 100 m - tzv. druhé generace. Třetí generace mrakodrapů se objevila o dalších deset let později. K výročí 200 let Velké francouzské revoluce roku 1989 byla otevřena La Grande Arche (Velký oblouk, též Archa), jež stojí v ose Avenue des Champs-Élysées.

La Défense

La Grande Arche

Sculpture monumentale de Joan Miró

La Défense

Jídla

Francouzská kuchyně má ve světě mimořádné postavení. Dala světu mnoho populárních receptů, ráda se opírá o víno a kvalitní sýry. Místo orientálního koření u francouzských jídel nahrazují čerstvé bylinky. Francouzi milují ryby a mořské plody (ústřice, slávky, hřebenatky, kraby, humry, langusty, mořské šneky), významnou roli ale hrají i jiné druhy masa (jehněčí, skopové, hovězí, telecí, vepřové, zvěřina…), jedí se hojně i vnitřnosti a vyrábějí se paštiky.

Plody moře

Šneci

Brasserie Mollard

Dezerty

Slovo má označovat poslední jídlo, které by mělo být ze sýra, ovoce a něčeho dobrého sladkého. Crème brûlée je dezert tvořený z krému podobného pudingu (ze žloutků, smetany, cukru a vanilky) a posypaný cukrem, který je následně díky flambování proměněn v karamel. Soufflé au chocolat, čili čokoládové suflé, je jemný čokoládový dezert. Těsto získává svou jemnost díky bílkům v těstě a pod jeho křupavou krustou se ukrývá tekutá čokoláda. Pain au chocolat je roláda z listového těsta plněná čokoládou. Mille-feuille jsou řezy, které tvoří tři vrstvy křupavého listového těsta, které jsou proložené pudinkem nebo šlehačkou a ovocem. Na vrchu jsou dozdobeny polevou či jen něčím dobrým posypané. Mousse au chocolat je pohár s čokoládovým krémem a navrchu může být doplněn šlehačkou či ořechy. Profiteroles (profiterolky) je obdoba našich větrníků, jen ve Francii jsou menší a podávají jich více jako jednohubky. Mohou se i polít čokoládovou polevou. Tarte tatin je sladký francouzský koláč z listového těsta s plátky jablíček navrchu. Prý vznikl omylem, kdy byl jablečný koláč naservírován naruby v hotelu Tatin, ale hosté si ho takto oblíbili.

Macarons

Francouzská gastronomie byla zařazena na světový seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Ve Francii vznikl legendární Michelinův průvodce, který vybírá ty nejlepší restaurace světa.

Závěr

Paříž nabízí bohaté zážitky nejen pro běžné turisty a návštěvníky památek, ale i pro romantiky, milovníky umění nebo gurmány. Mezi hlavní lákadla patří Eiffelova věž, Louvre, Notre-Dame a Vítězný oblouk. Velký dojem udělá i Défense nebo procházky podél Seiny nebo v některém z pařížských parků. Při delším pobytu si nelze odpustit pohled z Eiffelovy věže, z Montmartru nebo vyhlídky z Tour Montparnasse.

Každá návštěva Paříže přinese něco nového. Paříž se vyplatí navštívit i poněkolikáté. Zvláště příjemné období pro cestování je jaro nebo podzim. Výběr fotografií vychází ze dvou návštěv Paříže v letech 2017 a 2025.

Literatura

Hesla ve Wikipedii
Magi G. Celá Paříž. České vydání. Casa Editrice Bonechi, Firenze, Italia 2002. pp. 128
Francouzská kuchyně: jaká jsou typická jídla a speciality z Francie na webové stránce Cestovní kancelář Hoška Tour. (cit. 2. 11. 2025) Dostupné z: https://hoska-tour.cz/magazin/francouzska-kuchyne-jake-jsou-typicke-francouzske-jidla-a-speciality/

Vue nocturne de la Tour Eiffel